STUDIO: Dnešní doba přeje návratům. Otočme tedy kalendářem na podzimní listopadový večer roku 1994 a dopřejme si v téměř původním znění koncertní report, který tehdy vyšel ve fanzinu jedné regionální metalové kapely. Samozřejmě, jak už si doba žádala, byl psán dle undergroundových pravidel, které již před lety tak výstižně shrnul náš šéfredaktor. I tehdy bylo těžké protrpět se nudnými předjezdci a samozřejmě, začínáme tradičním povzdechem nad bídnou návštěvnostní. I když ta čísla jsou na dnešní dobu poněkud zavádějící…

Pyramida byla při našem příchodu poloprázdná. Kdo by, prosím vás, dneska taky chodil na metal? Jó, to kdyby tady hrál DJ BOBO, to by bylo narváno! Těch odhadem asi 800 příchozích se naštěstí seřadilo do středu prostoru, takže běžným pohledem se zdálo plno.

Jako první nastoupila skupina ZODIAC MINDWARP (která vystřídala na první várce plakátů avizované RIOT), což byl podle mě parádní vopruz. A nepomohlo jim ani zařazení „Feed My Frankenstein“ od ALICE COOPERA. Pokérovanej zpěvák si neustále šahal na genitálie a čuměl jako úchyl. Dal bych krk za to, že byl sjetej fetem jak dělo. Bubeník vypadal jako odvážný prvňáček, jdoucí poprvé do školy, a basák zase jako P.B.CH. (určitě znáte). Za zmínku stál snad jedině kytarista, který na konci jejich setu vystřihl sólo, ovšem s tím, co později na kytarách předváděli kytaristé z VICIOUS RUMORS, se tomu sólo vůbec říkat nedalo.

Přišla přestávka, přestavba bicích a jelo se dál. Další na řadě byli KILLERS. Vám, co něco říká jméno Paul Di ´Anno, se jistě vybaví IRON MAIDEN. Tenhle jejich první zpěvák má na kontě se svými KILLERS již dvě alba, ale že by mě to nějak vzalo... Jejích poslední deska se snaží být moderní, takže je jasný, že to není heváč, ale něco mezi hardcorem, rapem atd. Zkrátka nesmysl. KILLERS přidávali, ovšem je třeba říci, že to nebylo kvůli jejich tvorbě, ale díky zařazení písní od IRON MAIDEN – tomu se říká “vynutit si přídavek“!

Pak nastala další pauza, znovu výměna bicích, světlo zhaslo, na jevišti vypukla intrová bouře a jako tajfun se vyřítili VICIOUS RUMORS (pro mě vrchol večera). Kytaroví mistři předváděli kouzla a mně (myslím, že nejenom mně) spadla čelist. Bezchybný zpěvák Carl Albert rovněž čaroval (zdravím Láďu Křížka), takže bomba. Ovšem zvuk byl víc jak strašný. V tradičně šílené akustice plechového monstra Pyramidy se zvukaři podařilo vytvořit opravdu paskvil, takže kdo neměl naposlouchané desky, moc si z vystoupení neodnesl (úmysl nebo náhoda?). Potíže se zvukem alespoň zčásti vynahrazoval pódiový projev kapely – ten fakt neměl chybu! Žádný zbytečný protahování mezi písničkami (přehráli skoro celou poslední desku), spousta efektů (bouře, blesky atd.), asi vrchol bylo sólo zpěváka na foukací harmoniku, do něhož všichni ostatní hráli rytmy na kotle (bicí). Jedním slovem SUPER vystoupení.

STUDIO: Forma VICIOUS RUMORS byla tou dobou skutečně parádní a s výtečnou aktuální nahrávkou „Word Of Mouth“ měla skupina i výborně našlápnuto. Nikdo tehdy netušil, že jen pár měsíců na to, přesně dne 22. dubna 1995 zemře při autonehodě poznávací znamení kapely, zpěvák Carl Albert. Kytarista-nezmar Geoff Thorpe táhne káru VICIOUS RUMORS dodnes, leč na podobnou fazónu jako z před čtvrt stoletím již nikdy nenavázal.

Na METAL CHURCH se čekalo nejdýl – snad třičtvrtě hodiny. Pak konečně nastoupili a to se zvukem o 100 % lepším a čistším, než VR (s tou náhodou to asi nebude tak horký, co?). Zpěvák Mike Howe předváděl od začátku, že se svým kolegou nenechá zahanbit, a svému zpěvu na deskách nezůstal dlužný téměř ani notu. Samozřejmě v čistším zvuku byly lépe slyšet i hlasové lety mimo. Co mě ovšem zklamalo, byly kytary. Basák Duke Erickson sice pařil ve svém obvyklém postoji s basou u kolen, ale to bylo všechno. Oba kytaristé (těšil jsem se hlavně na Johna Marshalla, kytarového to náhradníka METALLIKY, ovšem ten prý dal přednost rodině a s METAL CHURCH již nehraje), nastoupili jako největší šoumeni (jeden dokonce v černých brýlích), ovšem hned s prvními akordy byl poznat rozdíl minimálně jedné třídy dolů oproti VICIOUS RUMORS. A o nějaké pódiovce asi nikdy neslyšeli. Ale abych jenom nehaněl. Celkově zahráli výborně a celý koncert stál rozhodně za to, i když ty první dvě kapely bych si klidně odpustil. Pokud jste četli článek Jaroslava Špuláka o této akci v BANG!u, pak jste si jistě všimli, že jeho slova vyzněla téměř přesně opačně, než ta moje, a posledním dvěma kapelám vyčítal přílišnou nástrojovou exhibici (chacha). Zkrátka, co člověk, to názor.

STUDIO: Jak vidno, o různá menší zklamání nebyla nouze ani před 25 lety. METAL CHURCH sice živě působili trochu statičtějším dojmem, každopádně měli v zádech skvělé (minimálně) trio alb a tudíž i celou řadu parádních skladeb. Bohužel však i pro ně se blížil konec dobrých časů, který nastal odchodem zpěváka Mika Howea v roce 1996. Od roku 2014 je však Mike zpět a obě nová alba s ním za zlatým fondem překvapivě příliš nezaostávají.

Pokud pak jde o adresné vyříkávání si názorů v článcích, i to tehdy patřilo k fanzinové žurnalistice. Ale ať už byl útok mířen na kohokoliv, nakonec, stejně jako dnes, vítězila i v roce 1994 především čestnost, slušnost, korektnost a snaha pochopit a uznat odlišný názor. Tak zase příště…